Jdi na obsah Jdi na menu
 


Zájezd na Olomoucko 2013

 Náš klub pořádá každoročně jarní zájezd s tématickým zaměřením na sbírky kaktusů a sukulentů. Zájezd je vždy plánován jako dvoudenní. Letos jsme vyrazili směrem na Olomouc a Přerov. Start byl jako již tradičně u domu odborů v Jihlavě a to již v 6,30 ráno. Abychom se trochu probudili nabídnul Honza Chmelíček každému ranního panáka kvalitní hruškovice. Letos jsme pro nižší účast zvolili transport malým asi 20-ti místním autobusem, takže to bylo tak trochu komorní, jak také jinak v 15-ti lidech. Ranní cesta pěkně ubývala, při rozhovorech v autobuse se probere všechno možné a po dálnici jsme v 1. sbírce u př. Ťuky v Samotížkách byli za zhruba dvě hodinky. Pan Ťuka je již v důchodu a tak je skleník s kaktusy ve vzorném pořádku. Jeho manželka zase pečuje o nový přírůstek do rodiny, kterým je asi dvouměsíční velmi přítulné štěňátko Shih-tzu. Dopoledne nás provázel nepříjemný déšť. Naší další zastávkou byla sbírka přítele  Kryštofka v Dolanech. Ten má sbírku podstatně větší, rozprostřenou okolo domu na čtyřech místech. Hlavně ale v pařnících a potom ve sklenících nad garáží a domem. Pan Kryštofek se věnuje pouze Lobiviím, Sulcorebuticím a Gymnocalyciím. První dva rody má snad kompletní. Naše třetí sobotní sbírka byla pro mě velmi příjemným překvapením. Navštívili jsme př. Rece ve Šternberku a jeho sbírka mi vzala dech. Velmi prostorný skleník je koncipován se středovým záhonem ve kterém jsou rostliny vysazeny přímo do půdy. Velmi zdařilá kompozice kaktusů i se sukulenty zaměřená na Mexiko zahrála na moji strunu. Skleník je lemován po všech stranách stoly s velmi upravenými kaktusy. Jeden rod jde za druhým, nechybí snad vůbec nic. Na jednom čele skleníku je postavena prostorná místnost jako zázemí pro majitele sbírky a jeho rodinu. Z venku je okolo skleníku vybudována krásná skalka, další skalka je na konci zahrady, vše upravené, uklizené, chodníčky vymetené, obsypané kamínky, celkový dojem je mimořádný, překonat jej jinou sbírkou už půjde jen velmi těžko. Po obědě jsme pokračovali v návštěvě další sbírky a to u př. Šibala v Nasobůrkách. A zde mě čekalo další milé osobní překvapení. Když autobus zdolával poslední desítky metrů zbývající k domu p. Šibala, najednou sleduji z okna, jak po silnici proti mně jde Mirek Ježek. Koukám, že se mi to snad jen zdá, ale je to opravdu tak. Vyskočím tedy ze sedadla a jako první vystupuji z autobusu a klušu za vzdalujícím se kamarádem. S Mirkem jsem totiž absolvoval moji poslední návštěvu Mexika na jaře v roce 2012, kdy mi na vedlejším sedadle v autě dělal 22 dní společnost. Chvilku si popovídáme, pak se rozloučím a jdu na prohlídku kaktusů. Také p. Šibal se věnuje hlavně kaktusům rostoucím v jižní Americe, které má uloženy v pařeništích na zahradě. Část sbírky je ale i v menším skleníku. Předposlední sobotní navštívená sbírka byla ta u př. Milta v Nasobůrkách. I on se zabývá převážně rody z  jižní Ameriky, ale jsou u něj k vidění i Stenocactusy a některé další rody mexické. A poslední v sobotu námi navštívená sbírka byla neplánovaně u p. Ladislava Prucka v Myslechovicích. Pan Prucek je již v důchodu a zdravotní komplikace ho nutí pomalu sbírku zmenšovat. Ale to co v ní zůstává stojí rozhodně za podívanou. Jsou zde nádherné vzrostlé rostliny mexických rodů, hlavně Ferocactusy. Poté jsme odjeli ubytovat se  za Litovel – Savín na ubytovnu „Na pindě“. Po večeři jsme ještě chvíli debatovali u piva a před půlnocí se šlo spát. S tím spaním to bylo ale trochu problematické, na plácku nedaleko ubytovny měla totiž produkci jakási kapela a hladina decibelů rychlé usnutí vylučovala. Ráno po snídani jsme pokračovali v prohlídkách, ta první byla u př.  Jiřího Doležala ve Hněvotíně a tam bylo na co koukat. Rozsáhlý rod Stenocatus ve venkovních pařeništích ale hlavně ve dvou sklenících rody Discocactus a Melocactus, které nejsou zas tak často k vidění. Na zahradě ve voliérách pokřikovali papoušci, kteří tak doplňovali a zpestřovali zajímavou podívanou. V této sbírce jsme se zdrželi víc jak hodinu. Pn Doležal měl totiž namhoženy spousty semenáčků každý si pořídil nějaký ten doplněk do vlastní  sbírky. Další sbírkou byla ta u p. Josefa Tichého v Olomouci. Makrolonový skleník je umístěn na sídlišti, přístupný ze soukromého parkoviště hlídaného neustále zavřenou bránou. Pan Tichý má skleník sice menších rozměrů, ale jsou zde zastoupeny snad všechny rody, všechno pečlivě urovnané, uklizené, sbírka působila příjemným dojmem. Poslední sbírkou před nedělním obědem byla ta u př. Františka Šímy V Holicích. Pan Šíma má dva skleníky a pařeniště, v hlavním skleníku je základ sbírky, dospělé krásné rostliny rodů Ferocactus, Ariocarpus, Lophophora, ale i pěkné sukulenty – Pachypodia a další. Ve skleníku je velmi důmyslně vyřešeno automatické otvírání oken, nad hlavou vedou sem a tam lanka přes kladky, jen si musíte dávat pozor na hlavu, abyste nenarazili na závaží napínající lanka. Jakmile se venku ochladí a okna se začnou přivírat, tak závaží jde dolů a návštěvník musí zpozornět, jinak se majzne do hlavy, což se nám stalo asi každému. Na oběd jsme se stavili v restauraci U strojaře v Přerově a moc nám tady chutnalo. I prostředí bylo stylové, vyzdobené kovanými uměleckými předměty. Předposlední sbírku jsme navštívili v Hulíně u p. Hanáka a i zde jsem byl velmi mile překvapen. Rozsáhlý skleník byl plný vzrostlých ceresusů, grusonů a mnoha dalších krásných rostlin zasazených přímo v půdě, aranžovaných jako mexická krajina. Mnohé cereusy byly již tak vysoké, že je majitel musel zkrátit a na jeho webových stránkách je umístěn fotoseriál o tom, jak to prováděl. Moc se s tím nemazal a vzal si na to přímo motorovou pilu, se kterou mu to šlo pěkně od ruky. Před skleníkem pak byly k vidění odřezané mohutné „hlavy“ čekající na zakořenění. Další dva fóliovníky byly plné nádherných vypěstovaných rostlin na prodej. Celé zástupy Ferocactusů, grusonů, ale i Notocactusů a jiných rodů čekaly na svého nového majitele. Přístupová cesta ke skleníkům byla lemována mohutnými oblými kameny a příjemně navozovala atmosféru pro příchozí návštěvníky. Naší poslední zastávkou byla sbírka manželů Kvasničkových ve Střížovicích. Ve dvou sklenících jsou k vidění velmi pěkné rostliny, hlavně Mexiko a Severní Amerika. Návštěvu jsme zde zakončili kalíškem dobré slivovice či hruškovice a poté vyrazili k domovu. Po cestě začalo opět pršet, ale v autobuse nám to už moc nevadilo. Cestu jsme si zkrátily plánováním a organizací výstavy, která proběhne za čtrnáct dnů  Do Jihlavy jsme dorazili těsně po sedmé večerní a už se pomalu začali těšit a příští výlet v roce 2014.

 

Text i foto Václav Navrátil

 

 

Náhledy fotografií ze složky Zájezd 2013

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář