Jdi na obsah Jdi na menu
 


Marťan od San Baltazar Laguna - Mammillaria bertholdi

Jeden z těch nejdůležitějších cílů mojí poslední návštěvy Mexika v roce 2016 byla bezesporu Mammillaria bertholdi. To kvůli ní si zajíždíme hluboko na jih od hlavního města do státu Oaxaca. 7.2.2016 v neděli ráno, čtvrtý den naší dovolené, jsme se probudili v krásné přírodě, teplota 5C. Na stromech všude okolo rostou krásné Tilandsie, scenérie okolo je prostě parádní. Jarda vaří na snídani vajíčka s masem, takže odjezd je až po osmé. S tím jídlem nás Jarda vůbec strašně rozmazluje. Obvykle za takovou dovolenou zhubnu tak 2 až 3 kg, obávám se ale, že letos možná spíše něco přiberu. Zkoušíme se dostat do hor suchým korytem řeky, to je ale postupně čím dál víc rozbité, musíme se vrátit zpět do vesnice a objet hory jinudy. Hledáme naleziště Mammillaria bertholdii, míříme na San Baltazar Laguna. Cestou po půl hodince děláme dnešní první zastávku. Vpravo u cesty na skále rostou  početné Mammillaria rekoi a nahoře terestrické skalní orchidee a také Tillandsia magnusiana. Po prohlídce místa postupně vždy kousek poodjedeme a děláme další zastávky. Na té poslední přibyla ještě Mammillaria nejapensis, Tillandsia juncea, ionanta, usneoides a další nám neznámé. Viděli jsme proletět kolibříka, vyfotit jej se ale bohužel nepodařilo nikomu z nás. Další krátká zastávka byla před malou vesnicí na stráni, kde fotíme početné Coryphantha retusa. Po chvíli pokračujeme a na polní cestě po dalších pár minutách  opět zastavujeme na čtvrt hodinku, u cesty vpravo jsou Mammillaria albilanata. Prolezeme plotem a projdeme okruh asi 100 m, jsou zde řídce roztroušené všude, dále fotíme hojné Ferocactus macrodiscus. Po chvíli pokračujeme dál a  stavíme na moje přání u cesty, vyfotit krásné kvetoucí Pilosocereusy palmeri, kterých je okolo požehnaně. Tento fešák stál ale jen kousek od cesty a jakoby vyzýval k provedení pěkné fotky. Po další ujeté půl hodince děláme důležitou zastávku  na cca 1,5 hod. Na skalkách nacházíme velmi početné Mammillaria rekoi leptacantha, ale hlavně nové naleziště  Ortegocactus macdowellii. Zpočátku nebylo vůbec snadné nějakou rostlinku objevit, postupně ale, jak stoupáme skalnatým kopcem nahoru, rostlin rapidně přibývá, byly jich zde stovky. Na skalách rostou terestrické Tilandsie, moc pěkné místo. Kluci jsou spokojení, protože se nám podařilo rozšířit o cca 12 km dosud známou oblast výskytu ortegáčů. Pak pokračujeme v cestě za naším hlavním cílem, stále šotolinovou cestou směr San Pedro Martin Quiechapa a zanedlouho jsme konečně tam. Zde na náměstí zastavíme a Jarda s Gregořem jdou na radnici pro povolení k focení kaktusů, zbytek party má počkat v autě. Po 20 minutách se Gřegoř vrátí pro flašku slivovice a my čekáme dál. Po dalších 20 min. přijdou pro další láhev s tím, že máme jít nahoru všichni. Tak si říkám, že tam bude asi veselo. Na radnici se rokuje a popíjí víc jak další hodinu. Mezitím se schází stále více radních a je na nich vidět, jak přemýšlí, zda nám mají vyhovět, nebo nás vyhodit. Mají to rozhodování trochu ztížené, protože Jarda jim perfektně rozumí, neustále s nimi o něčem povídá a oni se tak nějak nemohou v klidu domluvit. A tak se popíjí, povídá, mizí jedna flaška za druhou. V duchu si říkám, že jestli to takto bude pokračovat ještě hodinu, tak jsme všichni tak nametení, že někam jezdit nebude mít valný význam. Na konec toho popíjení a rokování se přeci jen rozhodli nám to focení povolit. Jejich podmínkou ale je, že nás budou doprovázet tři jejich zástupci, takoví kloučci okolo 18-ti let. Zaplatíme 500 pesos vstupné, tedy stovku na hlavu, nacpeme se všichni k nám do auta a odjedeme za vesnici. Na naleziště jdeme společně pěšky. Vede nás Jarda, protože to zde již velmi dobře zná. Rostliny objevíme asi po půl hodině hledání. Rostou zde peříčkoví Marťani - Mammillaria bertholdi. Již se pomalu šeří, na focení je to na poslední minuty. Běháme od kytky ke kytce, sebrat semínko ale nepřipadá v úvahu. Je nás sice pět a hlídači jen tři, jsou ale mrštní jako lasice a oči mají všude. A tak nafotíme a kocháme se tímto neuvěřitelným výtvorem přírody, podivnější kaktus jsem snad dosud neviděl a to platí pro jeho podzemní část dvojnásob! Po čase, již za silného šera odjíždíme zpět. Mechulíny vysadíme na náměstí, rozloučíme se s nimi přátelsky a točíme se zpátky na sever. Čeká nás cesta snad tisíc km, takže pojedeme určitě nejméně do půlnoci. Zastavíme v restauraci u silnice na takosky. Plni zážitků toho dne se připravujeme na únavnou cestu a snažíme se trošku zdřímnout za jízdy, protože kdy a kde půjdeme spát nikdo z nás netuší, víme jen jedno, že dnes to určitě nebude.

 

 

Náhledy fotografií ze složky Mammillaria bertholdii

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář
 


Poslední fotografie


Fotoalbum



Archiv

Kalendář
<< březen / 2024 >>