Jdi na obsah Jdi na menu
 


Královna pouště od Jaumave

7. 12. 2011

 

     Při našem putování Mexikem v roce 2007 bylo na itineáři jako jeden z důležitých bodů který nebylo možné opomenout městečko Jaumave s rostlinami, jež můžeme v jeho okolí spatřit. Pro mě osobně sedí na vrcholku této pomyslné pyramidy královna pouště - Obregonia denegrii a jen opravdu velmi málo kaktusů “sedí výš“. Jak jistě každý kaktusář velmi dobře ví, je to monotyp, což znamená, že celý rod  Obregonia tvoří pouze jeden druh a to právě Obregonia denegrii. Název zvolil A. V. Frič na počest tehdejšího mexického prezidenta Alvaro Obregóna,   druhové jméno podle jeho ministra zemědělství Denegriho.  V kaktusové říši je to rostlina zcela vyjímečná, která se svým vzhledem   na první pohled liší od všech ostatních "běžných" druhů.  Její tělo vypadá spíš jako šiška, než jako kaktus. Rod Obregonia tvoří jakýsi přirozený přechod mezi rody Ariocarpus, Leichtenbergia a snad i Strombocactus. To vše umocněno tím, že Obregonii nalez a popsal "náš" A.V. Frič a to již v roce 1925. Tak sice učinil i s mnoha dalšími druhy kaktusů, ale naprostou většinu popisů mu v jeho době neuznali, popis „obregonky“ je ale dodnes platný.  
     Do Jaumave ležícího v severní polovině  státu Tamaulipas jsme přijížděli z jihu, od městečka Tuly. Pro příjezd jsme nezvolili hlavní silnici č. 101 ale naivně se domnívaje, že po místních praškách spatříme mnohem více kaktusů, jsme se trmáceli po cestách, necestách v prachu, kamení a výmolech. Projížděli jsme jakési městečko Bustamente a hledali tu správnou cestu mezi několika praškami, odhadem někam na sever pouze s informací, že se musíme  trefit do sedla v horách.  Dost  bloudíme a vracíme se. Cesta je   hrozná, tak pro ofrouda. Místní projíždějící kolem nám poradí a konečně najdeme tu správnou cestu. Dočkali jsme se, stojíme před Jaumave. Po cestě se nám stala nepříjemná lapálie, Karel se při míjení   s jiným autem srazil zpětnými zrcátky. To druhé auto ani nepřibrzdilo a jelo dál.  Možná, že oba řidiči trochu klimbali, na každý pád je zrcátko v trapu, což je pro řízení nepříjemná komplikace. 
    
Jaumave jsme projeli a cca 7 km za ním spěcháme na místo podle GPS, kde by se měla naše královna pouště nacházet. Na hlavní silnici hledáme nějaký plácek na zastavení, GPS přejíždíme asi o 0,5 km než se nám podaří najít vhodné místo na zaparkování. Přístroj ukazuje    nadmořskou výšku 730 m. Je pozdní odpoledne, tak nemarníme čas a okamžitě vyrážíme na cestu. Po chvíli nacházíme první rostliny   Ariocarpus tritonus v. minor (horačeki), těch bude nakonec ke 400 ks.   Další rostlinou je  Hamatocactus hamatacanthus asi 10 x, Neoloydia conoidea zajímavou v. grandiflora (bez středového trnu) a asi 5 ks,  Ferocactus echidne. Po asi 30 minutách jsme konečně objevili první rostliny Obregonia denegrii, těch byla na nalezišti celkem přibližně stovka.  Na nalezišti jsme asi hodinu a když se důkladně pokocháme, vše potřebné nafotíme, začne se šeřit a my se pomalu vracíme po polní cestě směrem k silnici. Podél cesty nacházíme stále nové Ar. tritonus minor, jsou jich stovky, dokonalý kaktusářský prožitek. Autem se vracíme k Jaumave a nacházíme správný plácek na nocleh. Stavíme stan, rozděláme oheň,  vaříme klasickou polévku a pak spánek. Při stahování fotek na noťase nám odejde nabíječka. Ráno jsme to zjistili, pokoušeli se vyměnit pojistku, tou to ale nebylo, nabíječka byla v trapu. Takže nebude čím dobíjet speciální baterie ve foťácích, kameře, noťasovi, nebude kam stahovat fotky. Nálada je na bodu mrazu a tam zůstává další tri dny, než se situaci podaří vyřešit. Dál fotím málo, abych si nevybíjel baterii (mám speciální Li-on, tu nejde kupovat v obchodě jak housky po 10 pesos, stejně není kam ty fotky stahovat).  
     Další den ráno Vašek Hlaváček jako vždy vstává první, rozdělá oheň, vaří polévku a ranní čaj. Je to taková dobrá duše naší výpravy. Není nad to, když ráno vstanete a snídaně je již hotová. Po jídle a úklidu nocležiště se vracíme zpět na  Jaumave, přejíždíme obratník Raka a u nevzhledné žluté, betonové koule se fotíme tak, jako snad každá výprava Čechů, která jela okolo. Pak projíždíme město, děláme nákup potravin a jedeme směr na San Vincente. Asi 4 km za tímto městem, vpravo od silnice provádíme zkusmo další zastávku. GPS tady ukazuje nadmořskou výšku 670 m. A máme štěstí, opět nacházíme Obregonia denegrii v populaci  snad 500 rostlin, ty největší asi 12 cm v průměru. Kytky jsou nádherné, ty nejhezčí rostou pod keři, částečně stíněné před ostrým sluncem, bez popálenin, prostě fantazie. Něco málo nafotíme a pokračujeme dál. Po pár km provádíme další zkusmou zastávku v místě, kde na nás již z dálky kynou řídce roztroušeny po úbočí hor, vysoké Pilosocereusus palmeri. Je jich zde odhadem   okolo sta rostlin. Zkoušíme vystoupat do hor,  kaňonem  procházíme    okolo  docela početných rostlin Cykas Dion edule,  potkáváme Mammillaria vierecki,  Dolichotele (Mammillaria) baumii, Mammillaria candida. Zpět se vracíme jinou cestou, jakýmsi vyschlým řečištěm. Trochu se nám parta potrhá, kluci se děsně loudají, což mě nebaví. Jdu tedy sám napřed, pak ale stejně čekám u auta. Troubím na kluky, aby snáz našli cestu a někde třeba zbytečně nebloudili. Průzkum trval něco přes 2 hodiny. V této oblasti měly být k vidění ještě Astrophytum myriostigma quadricostatum, Coryphantha vaupeliana,  Gymnocactus viereckii,  saueri a Mammillaria kislingiana, ty jsme ale nenašli. 
     Vracíme se zpět na Jaumave a dál pokračujeme  po dálnici na Ciudad Victoria, což je poměrně velké město, je hlavním městem státu Tamaulipas. Zde provedeme obligátní nákup potravin a hledáme obchod s elektronikou, abychom koupili novou nabíječku. Honza má štěstí a osloví Mexičana, který nám velmi ochotně pomáhá. Dokonce vleze za volant našeho vozu, jezdí po městě od obchodu k obchodu, až opravdu seženeme vše, co je potřeba. Mezitím na sebe prozradí, že dříve pracoval jako řidiř kamionu nyní je ale již v důchodu. Koupíme novou nabíječku (mimochodem ve speciálce pro motoristy) a  seženeme i sklenáře, který nám opraví prasklé zpětné zrcátko tak, že vyřízne z tabule jiné a to přilepí silikonem. V čase mezi nákupy vedeme rozhovor o nezištnosti  Mexičanů, co mu za jeho služby dát, ale hlavně, jak ho neurazit nabídnutými penězi. Karel mu tedy nabídne ½ l becherovku. Na konci nás mechulín ale rychle dostane do reálu, když si řekne o 180 pesos. Dostane 150,  rozloučíme se a jedeme na oběd.  Natankujeme benzín a rychle pryč. I tak jsme zde ztratili přes tři hodiny, hlavně, že máme tu nabíječku.  Dále pokračujeme po dálnici  č. 85 na Baretal, přes Hidalgo na Lináres, pak  na Lucio Blanko, kde na nás (marně) čeká Astrophytum  asterias, ale o tom možná v jiném příběhu.

Text i foto: Václav Navrátil

 

Náhledy fotografií ze složky Královna pouště od Jaumave

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář