Jdi na obsah Jdi na menu
 


Sierra de la Paila I

17. 7. 2012

    Příběh, který chci napsat je pro mě připomínkou na opravdu  zajímavé místo Mexika a tím je pohoří Sierra de la Paila ve státě Coahuila. Toto místo na kaktusy velmi bohaté je pokud vím autem přístupné ze dvou stran a já měl to štěstí, že jsem je mohl navštívit již dvakrát a to pokaždé jinou cestou.
     V roce 2007 při mojí první cestě do Mexika to byla návštěva nahodilá. S kamarády jsme se rozhodli den předem, že na plánu cesty uděláme změnu a pokusíme se najít Echinocereus delaeti. Od Jardy Šnicera jsem na vyžádání dostal bleskově SMS s popisem cesty. Tehdy jsme projížděli Mexiko z jihu na sever, od Hipolita směrem na Castaňos. Vlastní Sierra de la Paila vytváří přibližně trojúhelník s přeponou umístěnou severojižním směrem. Jakási náhorní rovina, či údolí s názvem Valle de los Parenos ji ovšem protíná napříč z východu na západ, se západním místem vjezdu tvořeným vesnicí Nuevo Yutacán.  Od něj vede prašná cesta do hor asi 30 km po dost rozbité šotolině.
     Po cestě děláme postupně čtyři zastávky tak, jak se nám zrovna terén líbí, nebo když někdo  z  osádky  cosi   zajímavého  uvidí   z okna.     Nalézáme   Coryphantha spec,  Epithelanta  gregii,   Neoloydia conoidea v. ceratices  a velmi zajímavou formu Thelocactus nidulans některé rostliny mají roztřepané spodní trny,  Astrophytum senile,  Escobaria spec. Echinocereus  stramineus, Lophophora williamsi,  Ferocactus  hamatacanthus,  Echinocactus horizontalonius a kvetoucí Echinocereus pectinatus. Všude okolo jsou bílá políčka Grusonií bradtiana, jsou jich určitě tisíce kusů. Po čase zjišťujeme, že jsme píchli dvě gumy, výměna zabere téměř hodinu, hlavně vytáhnout rezervu zpod auta je skoro umění. Za vsí Nuevo Yutacán, vpravo za vodojemem odbočujeme na Valle de los Parenos, poté pokračujeme dalších cca 10 km pod sedlo. Popis cesty ze SMS je velmi stručný, nepříliš jasný a my neustále diskutujeme o tom, jak dál. Nicméně po dalších 40 minutách jsme pod sedlem. Autem to dál nejde, cesta je velmi rozbitá, sjízdná možná terénním autem.
     Zaparkujeme tedy a dál vyvážíme  pěšky. Láďa bere do batohu vodu pro všechny a mocí mermo to chce všechno táhnout sám, já si strčím za opasek banán jako malou svačinku. Asi za 25 minut jsme v sedle a snažíme se najít delaetiho. Rozdělíme se na dvě skupiny, z nichž každá postupuje jinou stranou úbočí a opět je úspěšnější ta druhá. Nacházíme zde na svahu kopce Mammillaria chinocephala, Gymnocactus beguini v. pailanus dosti početný, některé kvetoucí,  Echcereus stamineus,  Ferocactu hamatacanthus a konečně také Echcereus delaeti, celkem asi 15 rostlin. Jsou opravdu nádherné, trsy nejsou příliš veliké, maximálně do deseti hlav, s výškou do 20 cm, nepoléhavé. Rostliny jsou úplně zabalené ve vatě, je to snad nejhezčí echinocereus, jaký jsem v přírodě kdy viděl. Ta námaha a den ukrojený z cesty za to určitě stály.  Naprostá většina jich roste opravu až těsně pod vrcholem, nebo přímo na něm, kde fouká nepříjemný poměrně silný a studený vítr. Je odtud ale zajímavý pohled na údolí  Valle de los Parenos, táhnoucí se v délce více jak 10 km. Na jeho konci se v dáli opět zvedají hory. Okolo nás se pohybují pasoucí se kozy a krávy.  Po úbočí sedla rostou početné Yuca a mnoho z nich kvete, je to skutečně nádherný pohled.
     Po asi 1,5 hodině se vracíme k autu a odjíždíme zpět. Na zpáteční cestě děláme zkusmo další tři zastávky a máme opět štěstí. Nacházíme  zde asi 50 ks Thelocactus nidulans, nádherně vytrněných a přisedlých jedinců, (mohu říci, že hezčí Thelocactusy jsem dosud neviděl) také Coryhantha  poselgeriana,  Mammillaria potsii a další, dříve již zmiňované druhy. Po čase se dostaneme opět na asfaltovou silnici, projíždíme rovinatým terénem, po pravé straně se zvedá úbočí divoce vypadajících hor, zastavujeme a fotíme si je, pak pokračujeme na Castaňos po silnici č. 57.
     Večer u dálnice na předměstí zastavuje u gumaře s chatrčí na rozpadnutí, který nám  za 130 pesos opravuje obě gumy. Práce mu šla náramně od ruky, mezitím děláme nákup vody. Do Castaňos přijíždíme již za tmy. Na začátku města si najdeme motel a ubytujeme se, za pokoj pro tři osoby platíme 390 pesos. Perem prádlo, které pak rozvěsíme po celém pokoji. Večer jdeme naproti přes dálnici do restaurace, je tam příjemná obsluha, mladá Mexičanka s dítětem, obsluha zde v koutě i přespává. Dáme si večeři a jde se spát. V motelu jsem našel dva šváby. 
      Tento den byl mimořádně úspěšný, viděli jsme spoustu nádherných kytek, pro takovéto dny se jezdí do Mexika. V oblasti se ještě vyskytují Echinocereus nivosus,  Escobaria laredoi, Epithelanta bookei, Ariocarpus kotchoubeyanus, Wilcoxia kronlaini, Leuchtenbergia principis,  Echinomastus hispidus, Agave parasana a Stenocactus multicostatus s červeným květem, ty jsme zde ovšem nenašli. Sierra de la Paila je oblast do které se asi zas tak často nejezdí, nebo alespoň mám ten pocit  z různých cestopisů zveřejněných na internetu, ve kterých o ní není příliš často zmínka. Možná je to tím, že je obtížněji přístupná po nepříjemných, částečně i rozbitých prašných cestách. Nenavštívit ji je ale na škodu cestovatelů, protože kaktusy zde rostoucí jsou druhově velmi početné a z mého pohledu téměř optimálně druhově poskládané. Z důležitých rodů zde nechybí snad žádný, Sierra de la Paila nám nabízí k pozorování okolo třiceti druhů kaktusů a to rozhodně není málo ani na Mexico! 

Text i foto: Václav Navrátil

 

 

Náhledy fotografií ze složky Sierra de la Paila I

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář